Papoušci jsou vývojově starý řád hlučných a pestrých ptáků, jehož domovem jsou převážně tropické oblasti světa - Austrálie, Tichomoří, Jižní a Střední Amerika. Na jižní polokouli jejich rozšíření sahá až k Ohňové zemi v Patagonii a na Nový Zéland. Kdysi obývali i Evropu.

Je to ucelený řád ptáků zahrnujících 322 druhů.


Charakteristika řádu

Papoušci jsou druhově vyhraněnou skupinou s řadou charakteristických znaků:

Popis

Zobák papoušků je neobyčejně silný, dokáží jím překousnout i dráty. Mají vysoký hákovitě zahnutý zobák, jehož horní čelist výrazně přesahuje spodní. Horní čelist není pevně srostlá s lebkou, může se pohybovat nahoru a dolů, spodní čelist se pohybuje i do stran. Jazyk papoušků je velmi pohyblivý, masivní, svalnatý a s chuťovými buňkami, někdy má špičce dokonce jamku, která slouží jako lžička např. k vybíraní semen z lahvovitých plodů, nebo jakýsi kartáček ke sbírání nektaru z květů (loriové)

Zobák je spolu s jazykem všestranně důmyslným nástrojem, uzpůsobeným k louskání semen a pojídání plodů a k přidržování na větvích.

Noha papoušků je samostatným nástrojem. Běhák je krátký, značně otáčivý, dva prsty směřují do předu a dva dozadu (zygodaktylní noha), noha je tak dokonale stavěna ke šplhání po větvích i k uchopení potravy a jejímu podání do zobáku, což je opět v ptačí říši ojedinělé.

Většinou velmi pestré opeření je udržováno v dobrém stavu prachovým pudrem, který se vytváří v pudrotvorném peří. Papoušci mají jen velmi slabě vyvinutou kostrční žlázu, a tak si peří nemastí tukem.

Jsou to dlouhověcí ptáci, větší papoušci se mohou dožít velmi vysokého věku. Andulka žije 12 - 15 let, korela 20 let, amazoňan portorický 82 let, kakadu žlutočečelatý až 119 let. Délka života je samozřejmě závislá na úrovni chovatelské péče.

Potrava

Potrava je ve směs rostlinného původu, i když sbírají také hmyz a žížaly zvláště v období krmení mláďat.

Rozmnožování

Páry jsou velmi často celoživotní, partneři k sobě vysloveně lnou a s projevy náklonnosti lze u nich pozorovat po celý rok. Ptáci si vzájemně probírají peří, dotýkají se zobáky a krmí se. Mimo dobu hnízdění žijí sociálně a sdružují se do obrovských hejn.

Téměř všichni hnízdí v dutinách stromů a snášejí 2-4 (malé druhy až 8) bílých vajec. Krmivá mláďata se líhnou holá a slepá, rodiče je krmí kaší z volete až do vylétnutí z hnízda a i několik týdnů po tom, co mláďata hnízdo opustí.

Inteligence

Papoušci jsou (vedle některých krkavcovitých) nejinteligentnější ptáci, mají ze všech ptáků nejvíce vyvinutý koncový mozek.[zdroj?] Mají schopnost věrně napodobovat nejrůznější zvuky včetně lidských slov, nemluví však s citovým zabarvením. Někteří papoušci dokážou zapískat i celé písně, jiní napodobují hlas zvířat, pláčou, smějí se, kašlou apod. Zvláště nadaní papoušci znají až 200 slov.[zdroj?] Papoušek přitom samozřejmě nerozlišuje, co se má učit a co pro něho není vhodné, proto nesmí slyšet ta slova, která nechceme, aby opakoval.[zdroj?] Občas komolí dohromady to, co slyší.[zdroj?]

Chov papoušků

Papoušci jsou nejznámější a nejoblíbenější skupinou exotických ptáků chovaných pro okrasu a potěšení, je to způsobeno jednak jejich pestrým zbarvením a přítulností, ale zvláštními znaky chování. Jedná se o ucelený řád, historie chovu papoušků sahá až do dob Alexandra Makedonského, který patrně dovezl ochočené papoušky do Evropy z Asie.

V dnešní době tvoří obchod s papoušky, celosvětově největší objem obchodu se zvířaty, což znamená pro mnohé druhy nebezpečí vyhubení. I přes přísnou ochranu se odhaduje, že se ročně odchytí pro komerční účely více než 10 miliónů papoušků.

Všechny druhy papoušků kromě andulky, korely a alexandra malého jsou zařazeni v příloze CITES 1 nebo CITES 2.

Třídění

Řád papoušci (Psittaciformes) zahrnuje tři čeledě.
Papouškovití (Psittacidae)
Kakaduovití (Cacatuidae)
Loriovití (Loridae)

Převzato z internetu