Kakariki žlutočelý

Popis:

Menší než kakariki rudočelý. Staří ptáci jsou celkově zelení, ve spodních partiích oproti mladým mnohem žlutavější. Těsně nad zobákem na čele je úzký karmínový pásek zasahující k očím. Temeno je zlatožluté. Na každé straně kostřece je karmínová skvrna. Vnější prapory letek jsou fialovomodré. Bledě modrošedý zobák přechází do tmavé špičky. Duhovka je oranžovočervená, končetiny šedavě hnědé. Mladí ptáci mají kratší ocas a světle hnědou duhovku. Odlišení od kakarika rudočelého nečiní přes zjevnou podobnost problémy ani v přírodě, neboť barevné znaky na hlavě jsou zdaleka patrné.

Výskyt:
Nový Zéland a okolní ostrovy - Stewart, Aucklandovy, Chathamské.

Život v přírodě:
Kakariki žlutočelý býval velmi běžný a početný, ovšem dnes je vzácný a výskytem omezený na souvislé rozsáhlé lesní porosty hlavně v horských oblastech. Poddruh forbesi z ostrůvku Malý Mangere zřejmě přežívá v populaci jen o několika desítkách jedinců. Jednotlivé páry nebo rodinné skupinky nejčastěji zahlédneme na vrcholcích stromů nebo mezi větvemi keřů. Přednost dává hustším lesním porostům. Hnízdní sezóna závisí na počasí, hnízda byla nalezena od července do dubna, nejčastěji od října do prosince. Hnízdní chování je stejné jako u kakariki rudočelého.

Chov:
Do Evropy (londýnské zoologické zahrady) se kakariki žlutočelý dostal poprvé v roce 1865, dlouho byl velice vzácným chovancem. První odchov ohlásil v roce 1872 Fiedler v Jugoslávii. K nám byl dovezen početněji až kolem roku 1980, dnes se běžně odchovává a pořídit si ho mohou i začátečníci.

Potrava:
Směs drobných semen, zelené krmení, ovoce a zelenina.