Chovné ptáky nechovat samostatně

Andulky, kanárci a ostatní ptáci jsou vděční společníci, nenároční na místo a věnovaný čas.

Představa o osaměle zpívajícím kanárkovi v ubohé kleci nebo mluvícím papouškovi na bidýlku je již zastaralá. Ptáci jsou společenská zvířata, ve volné přírodě létají v hejnech a i v lidské péči se cítí nejlépe ve společnosti dalších jedinců stejného druhu. V tomto případě si mohou společně hrát, mohou se navzájem čistit a společně žrát – toto jsou vše zážitky, které člověk ani se svou nákloností nedokáže vynahradit. Přesto stráví mnoho ptáků život nejen v omezeném prostoru, ale také o samotě...

Přitom individuální chov okrasných ptáků neposkytuje žádné výhody. Samostatně chovaná zvířata mohou být psychicky nemocná, osamocená a často zpustnou. Agresivní hraní (čilého) ptáka s nabízenou hračkou, zrcadlem a miskou na krmivo je ve skutečnosti mylně prováděné tokání.

V tomto případě ani mluvení a zabavování se s papouškem nepomůže - nejlepší pomůcka proti samotě je stále ještě druhý pták. Při pomalém a opatrném zvykání na nového jedince stejného druhu se s ním mohou zžít i ptáci, kteří byli mnoho let chováni o samotě! Druhý pták by měl každopádně být stejného druhu – k andulce tedy patří andulka, k papouškovi pouze další papoušek. Pokud je nový jedinec stejně starý a stejného pohlaví doposud samotně chovaného ptáka, může se tak agresivita omezit na minimum.

Důležité je pomalé přivykání. Na neutrální půdě, v nové a podle možností také větší kleci, je párování často jednodušší. Zde nemá žádný pták domácí výhodu! Po několika dnech v oddělených klecích může být udělán první krok do šťastného ptačího života.