Jak předcházet napadení

Papoušek nemá zobák jen na podávání potravy, ale také jím zkoumá své okolí. Používá ho zejména k přitahování se na větev a dotýká se předmětů které tak zkoumá. Proto pokud si papoušek přitáhne zobákem vaší ruku, neznamená to ještě, že chce kousnout. Jestliže stiskne silně nemá jen správný odhad jak hodně stiskl. Musíme proto hned na začátku seznamování určit míru stisknutí. Při silnějším stisku řekneme „NE“ a papouška vrátíme do klece. Papoušek brzy pochopí, že slovíčko „NE“ znamená, že bude zavřený a proto bude situacím, kdy uslyší „NE“ předcházet. Samotné slovíčko „NE“ papoušek nepochopí co znamená, proto musí po tomto slůvku přijít nějaká, pro něho, nepříjemná situace a to je zavření do klece. Nikdy papouška neklepejte prstem přes zobák nebo přes křídla. Tím byste zvyšovali jeho agresivitu. Veškeré učení musí probíhat velmi jemně, ale zároveň důsledně, aby papoušek pochopil význam slova. Musíte dát ovšem pozor na to, jestli vy sami nedáváte papouškovi ke kousání podnět a pak byste ho trestali neprávem. Papouškovi se také nemusí líbit některý váš projev. Před tím než kousne vám dá blýsknutím oka nebo trošku načepýřeným peřím signál, že se mu něco nelíbí. Jestliže jeho signál nepochopíte nebo ignorujete, kousne. Když ho za toto jeho varovné kousnutí potrestáte, zaútočí se vší razancí. Zde začíná zárodek naučené agrese. Když je papoušek velmi mladý nechá si většinou dost věcí líbit. Čím je starší tím více se brání tomu co se mu nelíbí. Lidé, kteří nechápou jeho varovné signály žasnou, že se změnila papouškova povaha ze dne na den a myslí si, že se jedná o pubertu. Zatím se jedná pouze o jeho vlastní obranu, kterou člověk nepochopil a nepostřehl, co se papouškovi nelíbí. Předně se musíte naučit poznávat varovné signály, které jsou výstrahou před napadením. Musíte předcházet situacím o kterých již víte, že papoušek určitě kousne. Kousavého papouška přendavejte na bidýlku, respektujte jeho osobní prostor. Je to něco podobného jako když k vám příjde nějaký člověk a lepí se na vás, taky ustoupíte o krok dozadu a když to nepomůže ohradíte se víc. Ani papoušek nemá rád, aby byl jeho osobní prostor narušován. Neotáčejte od papouška hlavu, nenoste ho na rameni, kde hrozí nejvíce kousnutí do ucha. Někteří papoušci útočí u domělého hnízda nebo úkrytu. Stačí, když si papoušek oblíbí nějakou krabici, místo v rohu knihovny nebo skříňky, na gauči velký polštář. To všechno může považovat za hnízdo a vy když vstoupíte do místnosti nebo přejdete blízko jeho domělého úkrytu (ani nemusíte tušit, že se o úkryt jedná) papoušek zaútočí a vy nevíte proč začal nepříčetně kousat. Když už se stane, že vás papoušek kousne (já vím, že to hrozně bolí a někdy teče i krev) nesnažte se vyrvat prst nebo ruku směrem k sobě. Chytly vás ostré drápy a zobák drží. V tu chvíli musíte zatlačit vší silou proti papouškovi, abyste si ruku uvolnili. Bohužel ve zmatku a při velké bolesti se děje vždy vše právě naopak. Nekřičte, neposkakujte bolestí, to v agresorovi upevňuje pocit, že vyhrál a dosáhl svého. Tak mu jeho agresívní chování upevňujete.

Nastane situace, že si papoušek sedne na rameno lustru nebo na garnýž a vy ho odtud chcete dostat pryč. Ptáci mají všeobecně nejraději nejvyšší místa odkud mají přehled. Pochopitelně, že se papouškovi nebude líbit, že ho chcete z jeho pozice vyhnat. Nastavíte ruku, aby přelezl a abyste ho přendali jinam, kde je to vhodnější. Papoušek vás v tu chvíli kousne. Vy po kousnutí ucuknete a naštvaně jde pro tyčku nebo košťátko, abyste ho tedy vyhnali jiným způsobem. Svým odchodem, tedy ústupem, jste papouškovi naznačili, že vyhrál, že zvítězil, že vetřelec (v tomto případě vy)je na ústupu. Právě jste v papouškovi upevnili agresívní chování. Snažte se abyste se nedostali do situace ve které můžete obdržet klofanec. Přemýšlejte už dopředu jak se situaci kousnutí vyhnout.

Jiná situace nastane jestliže papoušek napadá jiné osoby. Papoušci žijí nejraději v páru. Váš papoušek vás chce mít pouze pro sebe a všechny vetřelce proto vyhání. Musíte to brát jako jeho přirozené chování a v době kdy s ním nejste právě sám, ale v místnosti jsou i jiné osoby musí být papoušek v kleci. I s takovou situací musíte počítat, když si papouška pořizujete. Horší je situace, když si papouška pořídíte pro sebe a papoušek se zamiluje do jiné osoby doma a vás ignoruje, v horším případě napadá. V případě napadání členů domácnosti pomůže spolupráce celé rodiny. Papoušci jsou ptáci společenští. Milují zábavu, hluk a předhánějí se např s puštěným rádiem, jestli ho dokáží překřičet. Hluk znamená, že jsou papoušci v bezpečí. Jestliže se ozve výstražné zakřičení a potom ticho, znamená to většinou ohrožení hejna. Bude-li tedy papoušek v hejnu (nebo-li v rodině) někoho napadat, přestěhuje se celé „hejno“ jinam a papoušek zůstane v tiché místnosti sám a opuštěný. To se mu určitě nebude líbit. Takovéto učení bude chvíli trvat, až nakonec papoušek zjistí, že v případě nežádoucího chování zůstává pokaždé sám. Tak se jeho agrese vůči domácím lidem dříve nebo později odstraní. Chce to ale důslednost, kterou musí respektovat všichni příslušníci domácnostosti. Důležité taky je, aby se všichni členové domácnosti starali o papouška rovným dílem. Tedy v úklidu klece, v přípravě potravy, v zábavě.

Dobré je taky vědět o určitých druzích papoušků jaké mají projevy jednotlivá pohlaví. Např. u andulek jsou agresívnější samičky. U velkých papoušků jako je amazoňan je lepší pořídit si samici, která se neprojevuje tolik agresivně ani v době toku jako právě samec. Proto je dobré si zjistit u požadovaného druhu papapouška něco o dominatních projevech u jednotlivého pohlaví.