Papoušci
Jsou to krásní, hluční společníci, často nádherně zbarvení. Lidé si je velmi oblíbili nejen kvůli tomuto překrásnému zbarvení, ale také kvůli jejich inteligenci.
Odborníci inteligenčními testy dokázali, že papoušek je nejchytřejší zvíře na světě. Je inteligentnější než šimpanz, delfín nebo pes. Dokáže věrně napodobit jakýkoli zvuk, dokonce i lidská slova a může porozumět jejich významu a logicky je používat. Nejučenlivější papoušek je Papoušek Žako.
Jsou velice ohrožení nejen kvůli svému krásnému peří a inteligenci, kvůli které jich byly v minulosti stovky tisíc odchyceny a dovezeny do Evropy, ale také kvůli odlesňování jejich přirozeného prostředí. Nejohroženější papoušek je Ara Škraboškový Ve volné přírodě již vyhynul a přežívá pouze v zoo a u bohatých soukromých chovatelů.
Výskyt
Většina druhů papoušků žije v tropických a subtropických oblastech nejčastěji Střední a Jižní Ameriky a Austrálie. Hojně se však vyskytují také v Africe a Asii. Pouze několik druhů žije více na sever nebo na jih od těchto oblastí.
Papoušci obývají nejrozmanitější biotopy, hory, pralesy, pouště savany, palmové háje, křovinaté buše, stepi s eukalyptovými keři, obhospodařované zemědělské plochy, žijí i na skalních útesech, na březích řek a mnohdy i ve městech.
Vzhled
Dosahují velikosti od 8 cm (malé druhy, např. Agapornisové) až po jeden metr (Arové), největším papouškem je Ara hyacintový.
Mají velký počet anatomických znaků, podle kterých je lze snadno určit. Mají kulaté oči, někdy s okružím (např. Agapornisové). Někteří papoušci mají kolem očí holé místo (např. Arové). Oči mají nejčastěji bílé, žluté, červené nebo celé černé. Většinou mají zavalité trupy, krátký krk a silně zakřivený zobák, nejčastěji červený, černý nebo světlý béžový a nad ním ozobí (nosní dirky). U andulek jde poznat podle barvy ozobí jestli je to samec nebo samička. Samci mají modré a samičky hnědé ozobí, ale to je jen u andulek. U většiny papoušků se pohlaví rozeznává podle pestrosti peří a velikosti. Samečci bývají větší a pestřejší. U některých druhů jsou však samička a sameček úplně jinak zbarvení, například Elektus Ruznobarvý samička je čerená a samec zelený.
Některé druhy mají úzká křídla jiné široké. Ocas mají buď dlouhý stupňovitý nebo krátký jakoby uťatý. Mají lesklé peří a čtyři svalnaté prsty, vždy dva dopředu a dva dozadu a na nich drápy.
Hnízdění a mláďata
Hnízdí většinou v dutinách stromů, někteří v norách. V hnízdě mají minimální výstelku a vlhko. Snáší až 10 vajec, ale to jen menší druhy. Větší snáší kolem 2 vajec.
Mláďata se líhnou lysá a slepá, ale brzy obrostou prachovým peřím a oči se jim otevřou. O mláďata se starají oba rodiče, krmí je tím způsobem, že jim do zobáku vyvrhnou svou, již natrávenou potravu. Potom jim doroste i velké peří a to už vylézají z hnízda.
